středa 1. května 2013

Skoky pro poutníky


Místo, kde nikdo nebydlí. Skoky u Žlutic.

Místo, které bylo poprvé vylidněno po 2. sv. válce při odsunu Němců, podruhé, když noví osídlenci odmítli kolektivizaci, a potřetí, když jediná cesta do vsi byla odříznuta stavbou žlutické přehrady a Skoky spadly do ochranného pásma.

Místo, na kterém ještě teď můžete cítit zoufalství lidí, kteří se stali obětí cizí zvůle.

 

Místo, kam v minulosti přicházeli poutníci prosit panenku Marii za své uzdravení.

(odtud také spojení "panenko skákavá")









Kostel je vykradený. Možná jste v mediích zaznamenali kauzu, kdy zloději mědi neváhali a odřízli oba vršky věží kostela motorovou pilou. Jeden přitom spadl a jako zázrakem pád přežil.

Podrobnější historii a obrázek, jak věže vypadaly, najdete tady.


























To, co vidíte nahoře před dveřmi, je baldachýn, který byl původně na zlacených sloupech vpředu nad oltářem. 

Zloději vše odřezali, sloupy ukradli, baldachýn však pro své rozměry neprošel dveřmi.

Veškeré krádeže se odehrály až po r. 1989, tedy po otevření hranic (na objednávku).







Při poválečném odsunu opovrhovaných Němců se našel český varhaník, který zahrál chorál na rozloučení. Taky malý zázrak.













































Hvězdy oloupaly ruce nenechavců.





 ----------



Budova u kostela, která nebyla srovnána se zemí horlivými vykonavateli, je někdejší hostinec. Zůstala stát, protože majitelka se odmítla odstěhovat. Nakonec prý spáchala sebevraždu skokem do studny.




















K vidění je tu i starý hřbitov a pod kostelem je částečně přístupné podzemí, tak si nezapomeňte baterku. 

(fotografům pak doporučuji stativ, aby neměli jako já tak špatné fotky z interiérů, obzvlášť vydáte-li se k večeru, kdy kostel není zrovna zalitý světlem)






----------

 

Borec nakonec - patří dobrovolnici, která nás ochotně nechala nahlédnout a přidala i výklad.