čtvrtek 20. září 2018

Den padajících kaštanů





Toulám se starým sadem, v jedné ruce hrušku, samý kamínek, druhou rukou si otírám jablko do trika, střídavě ukusuji z levé, z pravé... Slunko hřeje, nechám si za zavřenýma očima  přebíhat stíny větví a jen jsem. Tyhle pocity jsou zadarmo, jenže někdy trvá dost dlouho, než na to přijdete.





Dojdu na hřbitov, najít odpovědi na ty nejtěžší otázky.

Ze starého jírovce se kaštany jen sypou, třeba dostanu jednu do hlavy a bude, rovnou na místě.


Nejde odolat a nesebrat aspoň jeden do kapsy. Zbytek dne na něj budu narážet, na tu hladkou chladivou kuličku. Už brzy se promění v matné seschlé nic a  pak ho pohodím někde do příkopu.


Jak moc platí, že věci, co rychle vzejdou, rychle odejdou... ?

















úterý 4. září 2018

Přeletují nám



přes cestu, aby nás poponesli ve chvílích, kdy ani nedoufáme.
Mají s námi plány, ale důmyslně je kryjí svými šustícími křídly.
Nezbývá, než víra, že všechny souvislosti prohlédneme jednou, až se budeme moci ohlédnout...

A jestli je chcete rozesmát, sdělte jim své plány.
















pondělí 27. srpna 2018

Krása zmaru



 Denimová light blue v zaoraném strništi:)



Vůně kvasícího ovoce


Lesk opuštěných stavení, plných pokladů pro ty, co se dívají a chtějí se divit





Půl střechy... oblečená neoblečená



Déjà vu






 









 Dárek na konci zbořeniště