není od Hieronyma Bosche, ale patří dvojici výtvarníků z malého městečka u Plzně.
Navštívila jsem je v rámci akce Otevřené ateliéry Plzeň.
Zahrada je plná drobných dárků od přátel výtvarníků, ale i vlastních prací. Také jsou zde k vidění kousky z našeho oblíbeného bazaru v Luhově.
Zachráněné náhrobky ze zrušeného hřbitova
Sklářská pánev k roztavení sklářského kmene, odsud pak sklář sklovinu nabírá na konec sklářské píšťaly a fouká...
Slyšela tikat sluneční hodiny...:)
Kaktus
Vidličky a lžíce
Kdybyste chtěli vidět Shrekův hrob, skřivánky na niti, nebo si chtěli koupit originální šperk či si třeba nachat naplacato roztavit láhev od svého oblíbeného moku, pak jste tu správně.
Paní Hanku nepřehlédnete, je to dáma s růžovými vlasy a dlouhými rudými nehty, s širokým úsměvěm i srdcem, a s tetováním, které dělá její syn.
Toulám se starým sadem, v jedné ruce hrušku, samý kamínek, druhou rukou si otírám jablko do trika, střídavě ukusuji z levé, z pravé... Slunko hřeje, nechám si za zavřenýma očima přebíhat stíny větví a jen jsem. Tyhle pocity jsou zadarmo, jenže někdy trvá dost dlouho, než na to přijdete.
Dojdu na hřbitov, najít odpovědi na ty nejtěžší otázky.
Ze starého jírovce se kaštany jen sypou, třeba dostanu jednu do hlavy a bude, rovnou na místě.
Nejde odolat a nesebrat aspoň jeden do kapsy. Zbytek dne na něj budu narážet, na tu hladkou chladivou kuličku. Už brzy se promění v matné seschlé nic a pak ho pohodím někde do příkopu.
Jak moc platí, že věci, co rychle vzejdou, rychle odejdou... ?