Krása zmaru

 Denimová light blue v zaoraném strništi:)

Vůně kvasícího ovoce

Lesk opuštěných stavení, plných pokladů pro ty, co se dívají a chtějí se divit

Půl střechy... oblečená neoblečená

Déjà vu

 

 Dárek na konci zbořeniště

Červená kráska

Malinko impresionisticky

Panta rei.

(Herakleitos z Efezu)

Židovský hřbitov Všeruby

Kdo hledá, najde. Příště tedy jedině s mačetou, protože sem už žádné vyšlapané cesty nevedou.

Třikrát jsem se ptala dobrých lidí na cestu, vždy mě poslali jen velmi neurčitě. Přitom jsem chodila celou dobu okolo.
Přišlo mi to trochu symbolické, konverze k judaismu je velmi zdlouhavý a nesnadný proces -  obnáší totiž trojí odmítnutí rabínem. Rabín žádost přijme teprve když je přesvědčen o opravdovém zájmu.
Po překonání všech křovisek a dvoumetrových kopřiv se mi otevřel obrázek velmi silný.

 Spodní část není v dobrém stavu.

Vrchní je na tom mnohem lépe.

Atmosféra. Prostě atmosféra. Sedím na hřbitovní polorozpadlé zarostlé zídce. Chvíle, kdy se dokážu soustředit na vlastní dech.
Slunce v pozdním odpoledni rozehrává své hry.

Horký den

na Zvíkově. Místo pohádkové, jako stvořené pro dva.

Modré okénko pro pana Foglara

Kde je Zlatovláska?

Locika v noci vyhodí vlasy z okna

Sezame...

Já budu Křemílek a ty Vochomůrka