Hrad Nečtiny

Kolikrát jsem touto obcí za poslední dva roky jen projela!
Konečně jsem se odhodlala a vyrazila si sama na výlet. Krásné jarní počasí k tomu přímo vybízelo.

Hrad Nečtiny. V současné době zde žije jen 95 stálých obyvatel. Ale k vidění je tady toho spousta.
Především rozlehlý areál zámku se zahradou. Zámek je v současnosti využíván Západočeskou univerzitou jako ubytovací a školící zařízení.

 Pod zámkem je rybník s ostrůvkem (na ostrůvku je poklad pro keškaře - lepší se vypravit v zimě, když je zamrzlo:))

U rybníka je impozantní strom... (stojí na sloní noze:))

 Zákoutí u zámku - koho tady zavírají, než si nabrousí nůž? Honem pryč...

 Pod zámkem je zřícenina hradu Preintenstein. Pod zámkem, vedle rybníka, v lese, kterým protéká potůček. A ještě je z druhé strany skála. Sotva jsem dýchala, prostě ráj...

 

Nakonec jsem prošla hospodářským dvorem, kde přímo za rozpadlým pivovarem hned vedle kravína a pastviny pro ovce stojí fotogenická rodinná hrobka Mensdorf - Pouilly...

 Vše leží v krásné krajině:), srdce se směje...

Nakonec jsem nakoukla i ke kravínu:) ...vlastně nevím, kdo kam nakouknul...

Bacha, u vchodu to klouže!  Tak zase někdy a gratulace všem, kteří dorolovali až sem.

(zvířeti se nic nestalo, samo vstalo a odkráčelo dovnitř)

Padesát tři minuty týdně

Malé jaro

Dnešní sluníčko... tolik energie:)!  Procházka po lese nádherně pročistila hlavu.
Lehké úvahy o tymiánu a rozmarýnu:).
O tom, jak někdy stačí, aby zafoukal vítr a mimoděk překlopil papír s nápisem "Dnes zadáno",
aby se pod ním objevil nápis "Vítáme Vás".
O tom, že něčí ruka na dveřích čekárny rentgenového pracoviště odloupla ze slova ZAVÍRAT pár písmen (konkrétně Z,A,T), aby příchozím zbylo slovo daleko přívětivější.
Dočtu Malého prince a zarámuju pár vytištěných grafik.

 „Člověk přece nemůže trvale žít z ledniček, politiky, financí a křížovek. 

Člověk to prostě nemůže. 

Člověk přeci nemůže žít bez básní, bez barev, bez lásky.“

- Saint Antoine De Exupéry -