čtvrtek 20. září 2018

Den padajících kaštanů





Toulám se starým sadem, v jedné ruce hrušku, samý kamínek, druhou rukou si otírám jablko do trika, střídavě ukusuji z levé, z pravé... Slunko hřeje, nechám si za zavřenýma očima přebíhat stíny větví a jen jsem. Tyhle pocity jsou zadarmo, jenže někdy trvá dost dlouho, než na to přijdete.





Dojdu na hřbitov, najít odpovědi na ty nejtěžší otázky.

Ze starého jírovce se kaštany jen sypou, třeba dostanu jednu do hlavy a bude, rovnou na místě.


Nejde odolat a nesebrat aspoň jeden do kapsy. Zbytek dne na něj budu narážet, na tu hladkou chladivou kuličku. Už brzy se promění v matné seschlé nic a  pak ho pohodím někde do příkopu.


Jak moc platí, že věci, co rychle vzejdou, rychle odejdou... ?

















Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji za Vaši návštěvu.