Léto je letos jako řemen, celé bych ho nejradši protančila bosa v trávě...
Nemám chuť nadávat na počasí, prostě jen tak plynu s tím horkým vzduchem napříč prázdninami, užívám si každou minutu, kdy čas patří jen mě a mým blízkým.
Mám chuť koupit si barevné korálky.
Vstávám, kdy chci, spát chodím až když už prostě dál nemůžu.
Vznáším se v malém bazénku a tak moc vnímám uvolnění a relax, který voda přináší, přivírám oči blahem, když se mi pak do mých černých minišatů opře do zad slunce a žár mě skoro kousne...
Pak se na růžových floxech, které jsem letos vysadila, objeví lišaj marinkový, a já se opájím zvukem zavěrky fotoaparátu a třepetálek kmitá svými křidélky, že skoro cítím ten lehký vánek.
Tenhle tažný motýlí kolibřík k nám přilétá na léto z jihu...
Trochu pomazlím kočku v pichlavém uschlém trávníku...
A věnuji pozornost krásné mandelince (vyskytla se tu jen v počtu jednoho kusu, tak jsem ji nechala běžet, snad nebudu litovat)
Když jsem letos zakládala zahradu, bylmotýlí keř(komule davidova, buddleja) moje jasná volba.
Předčil ale moje očekávání - z rostlinky velké asi 20cm je za tři měsíce keřík asi 130cm vysoký a teď v červenci je obsypaný hroznovitými květy, které vábí motýly z širokého okolí. Většinou jsou to babočky (dokonce jsem viděla, že jiné druhy jsou jimi odháněny), ale poštěstí se zahlédnout i jiné druhy.
Stále číhám na otakárka fenyklového, který sice přilétá, ale ani omamný nektar ho nezbavuje obezřetnosti a nejde se k němu přiblížit.
