Malé rekviem

 

 

Tuto krásku přinesly děti ráno do školy. 

Byla úplně suchá, 

přesto v jejích křídlech jakoby doznívaly poslední duhové odlesky,

které ji zdobily přes léto...

 

 

Krajková

 

Z auta jsem ráno pro samou mlhu viděla  jen na pár kroků, 

ale ten pěší kousíček cesty kolem kostela mě nechal pokochat se křehkou mokrou krásou 

upředenou na plotě školního dvorečku...

 

Podzimně

Tento čas miluju...

Cestou...

 Původně jsem se vydala na pár jablek na štrúdl...

 

 

 Nakonec jsem ale skončila u ohrady s koňmi...

Jeden kůň náhle zbystřil...

V dálce se objevili vetřelci:)

Nemám čas...

     ... po dlouhé době nemám čas na focení. Díky přestěhování a nové práci se mi za poslední rok obměnili takřka všichni známí.

     

      Také příroda kolem je jiná, i když jsem se posunula jen o pár kilometrů. Ještě nevím, jak s tím vším naložit. A tak se jen dívám a dívám a dívám. Jako bych dostala šanci na nový život, do kterého jsem si směla přinést jen to, co je mi nejmilejší.

...toto by mohl být nový post, ale kdo ví, kdy by na něj došlo...

Několik posledních dní k nám létala kobylka zelená. Byla to stále ta samá - chyběla jí totiž jedna noha.

Někdy přiletěla na oběd...

 

Jindy si přiletěla napsat esemesku....

 

 

 Nakonec nakladla vajíčka (asi pěkná dřina), a od té doby jsme ji neviděli.